Svět zase mládne v divuplné kráse,
pěnkava zpívá, poupě nalévá se,
odnožem lípa stařena se mladí,
a v nitru lidském probuzen
cit jarý tajemnou si lyru ladí,
by šťasten pěl. – A vše je sen!
Ó, květy štěstí: vzpomínky vy milé,
sny první písně, první lásky chvíle!
Či kruté ruce porvaly vás? Rcete!
Ta tam vše rosa, setřen pyl...
hruď lidská pouze jedenkráte kvete;
a blah jen, kdo z té rosy pil! –