Rostou mlhy nad vodami,
luhů květ se tratí,
těžko se to loučí s vámi,
jara snové zlatí.
Přec jste kvetly jedenkráte!
Pak ať chvíle kynou
vzpomínek, kde ruce zlaté
na srdce nás vinou.
Vás bouř žití neporuší,
snové jara krásní;
jako růže tkvíte v duši,
jako kytka básní. –