O vonných růží pestrý květ
chtěl oloupit bych všechen svět
a k nohám vrhat Ti jich pel,
kdybych Tě, drahé dítě, měl.
A všechen vůkol na sta mil
rod slavíků bych polapil,
by těšil Tě a pěl a pěl,
kdybych Tě, drahé dítě, měl.
A slunce úsměv, snivost hvězd
na líce Tvé bych spěchal snést,
jas krásy, nevinnosti běl,
kdybych Tě, drahé dítě, měl.
A svá bych ňadra rozerval
a srdce vlastní krev Ti dal
a mořem plul a pouští šel,
kdybych Tě, drahé dítě, měl.
V boj s vichry spěl bych něm a slep,
dal paži na špalek i leb
a žárem spráh’ a stromem tlel,
kdybych Tě, drahé dítě, měl.