Tys jak slunný den, já noc jak vlahá,
považ, Katuško, jen, moje drahá,
kdybychom se objali v tvém stánku,
změnili bychom se do červánků!
Až bys pospala si jak noc v jaře,
já bych přišel zase plný záře,
zlíbal bych tě dřív, než měsíc zbledne,
a čas z rána šel by na poledne.
Věru krásná jarní noc by byla,
kdybys tisíckrát mne políbila!
Věř, to políbení v jarní rose
do hvězd vždy a vždy by měnilo se!
A kdybys se usmála jen málo,
zlaté slunce z toho by se vzňalo,
zlaté slunce plápolem by plálo,
a to žití rájem by se stalo.