Kdoby řekl, temný lese,
že jsi také jaro měl,
že, když v nedostížné dáli
z modra nebes hvězdy plály,
písněmi jsi zašuměl!
Hledívaly na tě s výše,
rozhovorů sladký svod
poslouchaly v zanícení,
ach, kde nyní tvého pění
harmonický chorovod?
Všecko prchlo, zumíralo,
zákonem to světů všech,
které jako zrnka prsti
příroda má v pevné hrsti,
nuže, k čemu pláč a vzdech?