V přírodě i v srdci vše se náhle mění.
Jeseň krajem bloudí, já jdu za Jesení.
Bloudím v širém poli, bloudím v lesním mlází,
na cestu mi lípa zlaté listí hází.
Na těch zlatých listech divná slova planou:
„Hleď, jak ukrýváme půdu milovanou!“
Kéž s tvé duše padne také zdoba k tomu;
či chceš méně dáti, než je dar těch stromů?