Rychle mořem uhánějí
Neptunovi bujní koně,
bujní koně – divé vlny,
zhouby plny, vášně plny,
z nozder pěna se jim prýští,
o břeh pak své hlavy tříští,
a jen bouře pláče pro ně.
A za těmi koni letí
jiný komoň – mysl žhavá
vznáší se a pozvedá se,
létne, touží, světa ptá se
na zdroj, jímž se také písně prýští
plné, žhavé pro potomstvo příští,
jimiž zas by vstala naše sláva.