Káráte mě, hrdí mravokárci,
vše vám proti mysli; inu arci,
jeť má láska volna vždy a svěží,
jako mladé hříbě bez otěží.
Co mu kyprá, nekosená pusta,
to mé lásce dívčí kadeř hustá;
co hříběti jezera jsou v choči,
to mé lásce hloubka žhavých očí.
Co hříběti hroznů plné trsy,
to mé lásce zkvetlé dívčí prsy,
a co jest mu jetel, v čas když kvete,
to mi krása těla u děvčete!