Sletěla srdce vzpomínka
pěničkou na suchou snítku,
přinesla malou písničku
Lidušce, mému dítku;
dotkla se jemnou perutí
prsou mých struny zlaté –
ne-li z mých tichých dozvuků,
ze slov jí nepoznáte.
Každá ta vlna zvuková
z ňader mých hloubky se žene,
zvedá se kaplí k nebesům
perlami citu se klene;
kaplí tou kryta duše má
v tížích svých ráda prodlí,
celotem rtíků růžových
Lidušky mé se modlí.