K dílu, plavci, rychle k dílu, každý tam, kde býti máš, dravé bouře divou sílu s Bohem jistě udoláš!
Půl věku jezdím sem i tam, znám bouře lesť a hněv a klam, leč takých vichrů běsných sil jsem posavade nezažil;
ač stár a sláb, přec nejsem sketa, leč pevné důvěry jsem manem, že v každém nebezpečí světa Bůh nejlepším jest kapitánem.
Mrak – samý hromu třesk a sten, v noc náhle zaměnil se den, z vln stoupá nová horstva říš a chrlíc pěnu výš a výš,
až stěžně na vrchol ji metá; my doufati však neustanem’, vždyť v každém nebezpečí světa Bůh nejlepším jest kapitánem.
Vln skosmatělý vizte vlas! Jak fúrie jdou na zápas, kol skrání bílých zmijí směs... Zda zřel kdo taký hrozný ples?
Nuž, k práci, sice po nás veta, jak deště krůpěj v moře skanem’; však v každém nebezpečí světa Bůh nejlepším jest kapitánem.
Tys, hochu, v časté bouři ztuh’, nuž, k té, již poručil mi druh, než vyjeli jsme na západ! Jsi staten... Kdybych zhynul snad,
ji vyprovoď, ať znova zkvétá v tom útulku jí přichystaném... Jdi!... V každém nebezpečí světa Bůh nejlepším jest kapitánem. –
K dílu, plavci, rychle k dílu, každý na své stráži buď! Dravé bouře divou sílu krotí Bůh a statná hruď.
Cookies on Poetry Cove