„Kamo, vojdo, v takém kvapu?“
„Prchám, za mnou četa chlapů!“
„A kdes nechal svoji chasu?“
„Nevím, nech mne, nemám času!“
„Nechceš říci; slyš, snad mohu
krvavou ti zhojit nohu;
pospěš v jizbu, hovoř chutě,
beťar jsem a ukryju tě!
Co jsi zrobil?“ – „Což jsem zrobil,
Švábovi jsem bírky pobil,
dvě jen, brat pak k tomu páru
pro třetí vlez’ do košáru.
Výborné jsme hody měli,
Šváb s pandúrem též však chtěli,
slídili – a rádi byli,
že mi bratra polapili.
Povznesli ho k švarné výši
jako málo koho v říši;
vzdušný hrad má blíže Tisy...“
„A co dělá?“ „Nic, jen visí!“
„A co Šváb?“ „Šváb z okna zíral,
když kat bratru hrdlo svíral,
v tom já tu – chlap poulil zraky
a za chvíli visel taky.“