Jdu mezi lid, kde sváry líhne hněv,
jak bazilišek z vajec různých hříchův,
jdu mezi lid, kde ňader teplou krev
zášť dravá pije pod škraboškou smíchu.
Jdu v hnízdo zmijí, v pestrý klam a hřích,
jdu mezi lid, jenž navzájem se souží,
a vlečku hříchů děsně krvavých
už od Adama slznou drahou plouží.
Jdu mezi lid, jdu v dravčí jejich sněm,
jdu jiným za stupně dát svoje kosti,
boj všech jdu podstoupiti proti všem,
jak minulost prý káže přítomnosti.
Jdu mezi lid, jdu v bláto, kal a prach,
v němž rozmetána dětská hrstka kvítí,
jdu mezi lid, jak v bahno samovrah,
by za živa dal v blátě mozku hníti.