V kraji lesa u myslivny
kalina mně kývá:
Pospěš, na mé zkvetlé sněti
pěnkav četa zpívá.
Každý list i kalich květu
pln je pestrých zvuků,
chceš-li z cesty něco míti,
pojď a vztáhni ruku!
Ulom sobě snítku z větve,
jež má nejvíc světla,
zdob jí čapku, zdob jí hlavu,
by tvá mysl zkvetla.
Nechoď mi však cestou prašnou,
zůstaň v horském lůně,
a ta snítka i tvé srdce
budou plny vůně.