K čemu lítostiti
za ztraceným žitím,
kdo jsi mladá ňadra
ondy zdobil kvítím?
Jiní s vlhkým okem –
snad i siným retem –
bloudili a lkali
široširým světem.
Byl-lis ondy šťasten,
teš se tomu v snění,
jako činí v slunci
niva při jeseni.
Byl-lis neštasten však,
těš se v žití starém
jak hvozd zadumaný
zkvetlým v písních jarem.
Neštasten-lis posud,
těš se oné chvíli,
až se křídlo smrti
nad tvou hlavou schýlí.
Neměl-li jsi květu
v klamné žití době,
zjeví se ti s jara –
v trávě na tvém hrobě.