Jsem mladá, ztepilá a táhlá,
leč bez lásky, jak kytka spráhlá,
jež kalichem svým nebe prosí
o krůpěj milostivé rosy.
Pojď, zlíbej mě, ty černobrvý,
já splácím lásku žhavou krví,
všech citů požárem i duší,
leč zabíjím, kdo mně ji ruší!
Pojď, obejmi mě, nežli zvadnu,
já šťastná na srdce ti padnu;
zjev přes noc rosou se v mém květu
a perlou budeš z rána světu.