Jsem bez tužeb; věk přišel ke mně,
jen Tobě toužím ještě pět,
a pak na Tvoji hrudi jemně
ten celý zapomenout svět!
Jsem bez tužeb! Jak zní to temně;
vše zhyne se mnou během let,
o kéž jsem onou hrstkou země,
v níž Tebou rozvije se květ!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.