V skalných břehu loktech dřímá moře,
zkolébáno vánkem v tichý sen;
prolukou, kde hora spěchá k hoře,
usmívá se probuzený den;
se stožáru lodi k jihu táhne
stříbroperý racek k druhům zpět,
a v mé duši, po kráse jež prahne,
zulíbáno zory zlatým retem,
počíná se s purpurovým květem
zarosená píseň rozvíjet.