Z nebeského moře růžového brodu
z lázně vstává zlaté slunce na východu,
posílá, kde který, na loď racků davy
a sklíčeným duším pohled usmívavý.
Volněj zase hrudi u vod tichém toku,
volněji je srdci, volněji je oku;
jak kněz lásky vchází v kraj i v lidské nitro,
míru krůpějemi posvěcené jitro.