Za snivými vrchy, nad lesy a mlází
z rudých komnat tiše mladé jitro vzchází,
tajemně se krade skrze chvoj i proutí,
toužíc nerušeně ptáky vyslechnouti.
Pěkné jsou to písně libozvučných hlasů,
nadšením se slunce vznáší do úžasu,
rozjásáno zpěvem v hýření se dává,
lesy kol i ptáky zlatem zasypává.
Soumrak, posel noci, jenž jí hvězdy nosí,
roztoužen též ptáky o písničku prosí,
ale jemu zpívat, těm se neuráčí;
soumrak rosou pláče, kudy teskliv kráčí.