Jedinou mám dceru, stará máti,
nevím věru za koho ji vdáti,
tomu-li, kdo zlaté skvosty robí,
či kdo kvítím prostý širák zdobí,
když žní doba zlatým klasem kývá
a skřivánek nad hlavou mu zpívá,
Nechť si u zlatníka žena hoví,
raděj přece dám ji rolníkovi,
který setbu pěstí, pole oře,
dobře vždycky na jeho je dvoře;
zlatník marně chleba v městě hledá,
dřív-li k němu rolník zrní nedá.