Bývalo nám jindy dobře bez cizoty, bez lhostejných pánů, bez lichvářské roty; všecko jásalo se: pole, řeky, stráně, rozsévalať krásu všude ruka Páně;
štěstí v poli kvetlo, v domě blaho bylo, a co s lidem rostlo, s lidem hovořilo. Chytejte nás, děli ptáci nízci letem, růže dýchávaly: K potěše vám kvetem,
klasy šumívaly: Ku zdaru vám zrajem, z lesa vánky zněly: Na housle vám hrajem, stromy v sadě pěly: K radosti vám rostem, a kdo přišel k domku, týdny zůstal hostem.
Bývalo nám jinak za rodným dřív stolem: statný otec v čele, statné děti kolem; Píle vyhladila bílá prostěradla, Hojnosť na ně mísy, Svěžesť číše kladla,
Přímosť s Láskou byly hostem na obsluhu, a vše výskalo si u veselém kruhu. Jiné divné časy v milé naší zemi! Cizota zde krouží dravce perutěmi,
všecko drtí, zžírá, kalí, ničí, trhá, jako sup obrovský na náš lid se vrhá a svým dravým zobem k dovršení žele cit a mrav mu hlodá živobytí celé.
Klove jasné oko, vzletnou mysl třebe... Bože můj, ó Bože, což nevidíš s nebe? Což neslyšíš naše nekonečné vzdechy? Chceš nás ještě dále nechat bez potěchy?
Všude štědře dáváš, jenom české děti mlčky odkazuješ k pláči po staletí. Kruté, kruté časy; všecko jinak zhola! Chléb i sůl nám vzali z pokrytého stola,
Zášť rozbila mísy s číšemi v sta kusů, Lesť sebrala bílé lůžko do ubrusu, Chvast nám jazyk skálel, Podvod oře pole, a krb Bída strhla. Všecko, vše je dole.
Shroceny jsou stářím přistodolků stěny, vrabec v nich jen skrývá klas svůj uloupený, holub s došků prchnul hladem v stranu jinou, hostmi jsou nám pouze Vichor s Meluzinou,
před chatou pak robí Nouze divné hříčky: drobným dětem režné pytle na krajíčky.
Cookies on Poetry Cove