Kraj jižní; z pole mělkých lich
sem tam se vznáší špačků davy,
a v zadu vrchů šumavských
výš modré zvedají se hlavy.
Ves neveliká prostřed lad,
jí mimo kovaná jde dráha,
a v pravo rybníků je řad
a blata samá rudá vláha.
A za rybníky podál les,
níž olše jen, leč u výš smrčí,
a v levo, když se přejde ves
z niv neveliký vršek trčí.
Tlum husitských zde stanul žen,
když Žižka „železné“ zbil pány,
až teplou krví ven a ven
vše blata zarudla i lány. –
Mně jeseně když přejde chlad,
a luhy mlha kryje šedá,
vždy zdává se, že stínů řad
z těch vod a blat se mlčky zvedá.
Že v šik se řadí reků sbor,
a z pahrbku že hlavy prosté
zjev Žižky nad temena hor,
jimž Boubín vládne, v úžas roste.
A k poli obrátím-li zrak,
kde rolník pluhu drží kleče,
tak přichází mi nejinak,
jak mravenec, jenž břímě vleče.