Bouře přešla, pole vsákla vodu,
slunce vypilo ji z cesty rýh,
skřivan roven zvučícímu bodu
lidským zrakům zniká v oblacích.
Šípku pupen zrudlý zvolna puká,
žlutou travkou odívá se souš,
drozd si hvízdá, žežhulice kuká,
stébla k hnízdu snáší chocholouš.
Hrdlička si černou stuhu bere
kolem krku, milánovi vhod,
a své bílé náprsenky pere
četa jiřic pěnou jarních vod.
Nivy zpěvem oživly a sady,
pluhu výskot slyšet se všech stran,
v brázdě vyhřívá se zajíc mladý,
nad hlavou mu krouží hejno vran.