Ještě nebe kryto mraky,
a každičký list i květ,
těžké kapky deště nesa,
pod svou tíží dolů klesá,
ohýbaje útlou sněť.
O jak mi tě líto, lese,
hněv že sypal černý mrak
na větve i mech i trávy,
a že milostný a hravý
slzami tvůj stížen zrak.
Nelituj mne v prvním ránu,
u večer přijď, pěvče náš,
až sluníčko v kráse rudé
v slzách odrážeť se bude,
samé perle uhlídáš.