Jenom z bázně, že mi bráníš, ženo?
Dost v mých ňadrech jest už zamračeno,
k čemu bázně, nejsem silen snad,
bych uhájil poklady tvých vnad
a pomluvě vlčí v uzdu paď?
Nebraň déle tisknout květ tvých boků,
růže na rtech mám, a blesky v oku,
chci tvé rozkoše mít ruměnec;
bránit-li však chce mi někdo přec,
v srdce nůž mu vrazím po jilec.