Jsou Maďaři „pod šablami“,
dobře se jim daří,
my jsme však ti staří,
raby z dětí děláme si sami,
až bůh do pusta nás zmaří.
Rozum dáme za hrjaté,
právo za číš vína,
za turáček syna,
jazyk za polovic – tu ho máte,
vždyť náš život samá psina. –
No, Parome, dolů na to,
jsili Slovák starý,
zahlaholi: Vari!
syp jim v hrdlo pěkné živé zlato,
máš ho dosti na podary.
Pusť tu smečku řvoucích hromů,
vzbuď jimi, kdo dřímá,
nač je ruka třímá?
Metej v setí, však ty víš už komu;
podpal: ostatní se zdýmá!