Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti
a směle jít tvých hněvů na ohaře,
tož mužně v před, pryč se škraboškou tváře,
v ní strach a slabost, bludičky dvě svítí.
Pryč s bázní, jež se v nitru chorých nití
a k svatým sklání šíji lstného lháře,
všem nechať v srdcích slunná svitne záře
a v plápol pravdy zhárá každé žití!
Z nás každý najde svoje vykoupení
a touženého posled dojde rána;
jest v smrti skryto naše probuzení.
Jí nazpět jdeme v sídla různě zvaná,
kde věčný mír, kde bolestí již není,
ať ráj se zovou, eden, či nirvana!