Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný,
duch lidstva časný tebe neproniká,
jak had tvá vůle sem a tam se smyká,
kdo vystihnouti může zjev tvůj kmitný?
Chví člověk před tebou se hloubej citný,
ač stálým hádankám tvým těžce zvyká,
v mdlé bázni jen své otčenášky říká,
by života si zmírnil žalář bytný!
Chab ochranu si hledá tebe vyšší,
když chvěje se a vymýšlí si bohy
a domnívá se, ti že líp jej slyší!
A nadsmyslné přikládá jim vlohy,
ač jsou to sil tvých pouzí tovaryši.
Vždy tebou klamán člověk přeubohý!