Zpíval ptáčík v sadě, pročechral si peří,
useď v zlatém slunci na zeleném keři,
na zeleném keři růže se rozvila,
o tom zpěvném ptáčku celé noci snila.
To nezpíval ptáčík, hoch zazpíval milý,
zazpíval u keře podvečerní chvílí,
to nebyla růže, co líbezně snila,
to milá milého v náruč polapila.
Jedna cesta vzhůru, druhá cesta dolů,
u keře dva lidé setkali se spolu,
teď v dvou mladých ňadrech jedno srdce buší,
oba dohromady jednu mají duši.