Roste jedle v jihu, divem roste,
bez pohromy skryta v lůně hor,
na svobodě jako dítě prosté,
její kštice nerve větrů spor,
aniž slunce plamenitým dechem
pálí ňádra přizdobená mechem.
Tažní ptáci, v jih a zpět-li letí,
vyhlídli si za útulnou skrýš
rozbujelé, vějířové snětí,
jejich vůdce výhonkovou výš;
a kdo umí hovořiti s ptáky,
vzkaz uslyší z dálky všelijaký...