Na výšině z vytáhlého smrčí
stará jedle v sivé mraky trčí,
vypíná se, údy se jí třesou;
chodce zří, již topor na ni nesou.
Srubnou ji, leč družkám k podivení
na útulnou kolébku se změní,
a jak dříve ptáky na větévce
maličkého hýčkat bude pěvce.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.