Jasno je venku, tuhý je mráz,
s vysoka měsíček svítí
v nebeském luze – samý jas –
hvozdnaté, plamenné kvítí;
jak se tam asi v taký čas
děti mé budou míti?
Rád bych se na ty luhy vznes’,
abych Vás uzřel, mé děti;
na nich si milé hráti dnes,
slyšel Vás smáti se, pěti,
vznáším se, srdcem v hrob jsem kles,
duch můj však letí, letí...