V zlatohlavu výš a výš
stoupá slunce vzhůru,
skřivan jásá v poli již,
nebe ztrácí chmuru,
perlou zdoben každý stvol –
jaká milá cesta:
pozdrav Pánbůh kolem kol
dědiny a města!
Vede stezka houštinou,
noha v mech se nočí,
sosny kyprou paží mnou
nevyspalé oči,
a já si jich nevšímám,
výš jdu, blíže k nebi,
slunečný kde vínek mám
na prokvetlé lebi.
Hledím kolem: vrch i luh
zdoben zlatou řásní,
země kvete, zlatý vzduch
pln je ptačích básní;
z dálných hvozdů voní to,
v polích se to tísní,
a v mém srdci zvoní to
nekonečnou písní.