Než pán Bůh Lidušku nám dal,
vždy po jaře jsem toužíval,
teď mám je pěkně doma.
Nač poslouchati lindušku,
když slyším svoji Lidušku
líp, než by slavík zazpíval,
sladkýma šveholit rtoma.
Dřív chtěl jsem stále písní kvést
a nosíval jsem z horských cest
květ natrhaný v letu;
když nyní Lilu z kolíbky,
jak svěží kytku, s polibky
si vije k srdci stará pěst,
cítím, že opravdu kvetu!