Dalo nebe sličné zemi na záručno1) kvítí, vzkázalo jí: Svěřenice!2) chceš-li za mne jíti?
Chceš-li jíti, uchystej se, chci ti dary snésti; a zem kvítím šeptla: Přijdi, zdroji mého štěstí!
A rozkazem nebe ruče obláčkové vstali, zlatem řízy obroubené níž se kolébali.
Zemi! krásná oddanice, v dar ti perle nesem, na šáteček květovaný dolů ti je střesem.
Přiozdob se, milúčičká, krásno bude všecko, dnes tvůj milý oděje se v belasí oplecko;3)
za obraňku4) vezme zlatý opas Oriona, řetízky jsou ryzé zlato, z diamantu spona.
Kuřátek dal kytku plnou za širáček v stužku, by potěšil očka tvoje, srděnko i dušku;
už přichystal vozík zlatý, by ho dolů nosil, by tě, letná holubice, na svůj chlebík prosil.5)
Čile země zdobila se – do havraních vlasů vábný krdel stužek vzala pestrou na okrasu,
cifrovanou šněrovačku,6) z kmentu košiličku, a štěstí jí nadýchalo jemné růže k líčku.
Kabaničku květovanou7) na raménka vzala, jahodek si vrstok plný8) k pasu přivázala,
květnou partou ověnňila9) temeno své hlavy, a ústa jí opivonil10) slunka líbek hravý.
Měsíček jí hebké nitky na stříbrném krosnu11) utkal nejen na košilku, ale také do snu,
a ta píle drobných hvězdic, ono množství žhounků12) naměřilo na sta pídí ohnivých kalounků.
A za rána před zorničkou, v ptactva snivém zvuku, podalo už nebe zemi při sobáši ruku;
jasné slze od radosti slíbalo jí v oku a slunéčko podalo jim párík prstenčoků.13)
Jaj! Cože ten slavík tamo při Dunaji tluče? No, že si ti ošťastnění padli do náruče!
A co zpívá prostomile ptactvo rannou chvílí? Že se oba v celování stokrát oblapili!
Cookies on Poetry Cove