Jara pohled nejvroucnější
pestré kvítí v kytku svil,
a pták poupě sotva puklé
z kypré čtyřlistkové kukle
za družku si vyprosil.
Zem, ten motýl u vesmíru,
na křídla už sbírá pyl,
v sníh než znova zapřede se,
snad ti plnou růži snese,
jakovou jsi netušil.
Její vůně obejme tě,
líbáním ti podá lék,
srdce k životu se vzruší,
a co mysl jemně tuší,
rozvije se v popěvek.