Jako poutník k svaté hoře
zbožným citem překonán:
tak mé srdce v ruchu svatém
tihne roztouženým chvatem
v lesa převelebný stán.
Rtové šepcí steré prosby,
les mé hlavě žehná již,
v tajuplném zvonků znění
slyším jeho hovoření:
Snílku, písní procitniž!
A u vroucím zanícení
padám tvorstva před oltář,
v němž příroda svatá kryje
netušené mysterie
pro věštící pěvce tvář.