Dozněl ve vsi zvon, den zmírá,
na pustě se mlha rozprostírá,
sever dýše mrazivými ústy,
potulný vlk vyje lačen s pusty!
Ať noc straší, nám se v krčmě jasní,
pokud v džbánu víno jiskry básní;
pokud ruce krčmářky je nesou,
ať hruď zpívá, až se okna třesou!
Jen ať náhle, dbejte, pusty děti,
jen ať srdce její neodletí
za horárem mladým v staré hoře,
pak bychom zde zahynuli v skoře!
Zda by někde krčmářka as jiná
nosila nám takového vína?
zda by sladila je svými ústy?
zda by neutekla radost z pusty?
Žena z krčmy, z pusty všecko kvítí,
jaké by to bylo hloupé žití?
k čemu byly by pak naše hlavy?
Leda pánům hračkou pro popravy!