Jak velký kajman žiješ u všemmíru,
jenž z boku na bok lenivě se válí
a hltá nás, ať velcí jsme ať malí,
již tonem v žití zmetešeném víru.
Leč přeběda, když více toužíš žíru,
tvé oči zuřivě se na krev zkalí,
an ruch tě rozplamení nenadálý;
tu řveš, že děsno v daleku i širu.
I zmítáš se, chceš množstvím býti sytá,
i hltáš legiony, hltáš lodě,
a hrozná je tvá běsnost nepokrytá.
Hor zpousty zdouváš na bezedné vodě,
blesk za bleskem ti z černých ňader lítá
a spaluješ, kdo nezanikli v brodě.