Jaro prchlo doubravou,
jeseň kvapí boučím –
třetí rok, má Šumavo,
s tebou již se loučím,
loučím se a chodím zpět –
každým rokem nový květ
s kytkou písní sloučím.
Byl jsem šťasten v klíně tvém
jako chasa ptačí,
usedne-li ku zpěvu
třeba na blodláčí;
stárnu – spatřím-li tě as?
dech se krátí, řidne vlas –
nuž jak Pán Bůh ráčí. –
Nebude-li hlava má
v temném dřímať rovu,
o svou berlu poutnickou
podepru se v novu;
a já vím, že písní jas
obalí ji květem zas
jak hůl Aronovu.