Konec cesty v lese, kamenité,
šedivý hrad v širou dálku hledí,
na blízku však hradu šedivého
mladá žena s nemluvnětem sedí.
Mladá žena vyděšeně pláče,
nemluvně, jak matce by se smálo,
a ta stále jakés’ jmeno volá,
také as, jak na ručnici stálo.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Jabloňový květ. (III.) · Adolf Heyduk · Poetry Cove