K lesu cesta kamenitá,
a u cesty javor starý,
pod javorem tráva mladá,
a v té trávě jelen jarý.
Není jelen – mysliveček,
na rameně zbraň má věrnou,
květ s jabloně za kloboučkem,
a kol něho pentli černou.
A po cestě kamenité
ze hradu pán mladý jede,
pod zlatými pod třemeny
bílý kůň si pyšně vede. –
Na javoru suk je černý,
a na suku puška leží;
rána padla, puška klesla, –
po cestě kůň volný běží.
A pod sukem dvě jsou jmena,
na zbrani z nich jedno stojí,
a ten javor nové rány
slzou svého kmene hojí.
Bujná tráva zelená se,
z javoru kam slza padne,
leč kam padá z krásných očí,
klesá tráva, bledne, vadne. –