Byl šťasten jsem, leč ve snu pouze,
na místě růží blín mi vzrost’,
mé naději a mojí touze
jen hrozná zbyla skutečnost.
Bůh dvakrát rájů neodmyká
těm, jež z nich vyhnal v bědstva směs,
má duše jako dítě vzlyká,
když v bouři probloudilo les.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.