Já jsem huslař přeubohý,
nemám jen tu hřívnu,
a přec všudy se mi daří,
kam širákem kyvnu;
kam paličku poodložím,
trávník pučí květem,
a když slačík strunky hladí,
radosť letí světem.
Mé píseňky polní kvítí,
ono ňádra zdobí,
děvčata z těch sladkých zvuků
pérečka si robí;
nedbám věru o nikoho,
třeba bez osochu,
je v kytici do zajista
plných květů trochu.
A v každičkém takém květu
pohár šumné vůně,
by se těšil, kdo na lásku
v srdelénku stůně;
by se těšil, komu slzy
napadaly k líčku
pro tu milou, milučičkou
naši svobodičku.