Zlatou krví jara
zalita je niva.
Listí olší se rozvinuje,
klokoč se rozvíjí.
U senníku
sedí starý pasák,
chorý;
ponejprv vyšel ven
po dlouhé zimě.
Je všecek vyměněn,
sedá na omšený pařez
vyhnilé vrby.
V ruce má pastýřskou píšťalu,
s úsměvem pohlíží
k stoupajícímu slunci,
píská si, raduje se.
Vstává,
roste,
snímá čapku,
slunečko hladí mu
jemnou rukou
chladnou pleš.