Tiše stála v kruhu dívek skvělém,
plna citů srdce blažících,
zrůměněných rděl se na lících
cherub lásky ve svém božství celém.
Já pak růži něžným krytou pelem
skrýval v citech srdce bouřících,
tajil písní z duše snažících,
kterým ona byla spasitelem.
Až tu zraky v ohni obapolném
přátelské své záře vstříc si nesly,
jak dva známí v orůznění bolném;
a než opět níže k prsoum klesly
družně duše naše v letu volném,
stejná přání širým světem nesly.