Sladce mluví Oldra,
loučiti se nechce,
netrpěliv komoň
frká si a řehce.
Netrpěliv ohař
po lovu již větří,
věru, mladý kníže
málo času šetří.
Polekané dívky
ručku v ruku béře,
a co Oldra mluví,
zpívá slavík z keře...
Oldro, mladé kníže,
víš, že ti ta víla
tvoje srdce mladé
za své zaměnila?
A ty, dívko milá,
dívko zlatovlasá,
víš, že Oldra řečmi
krev svou v hruď ti střásá?