Letí sokol, letí,
křídloma třepoce,
plaší labutěnky
dole na potoce.
Krouží, pěkně krouží
k mladým olším níže...
kluše z lovu domů
Oldra, mladé kníže.
Pěkně sobě vede
v prostřed družné chasy,
k rameni se vinou
rusé jeho vlasy.
Oči jako orel,
líčka jako panna,
siná sukynečka
zlatem vyšívaná.
Na červené čapce
péro sokolíka,
toul na statné pleci,
po boku mu dýka.
V slunéčku se hravě
rubín sponky sloní,
na opasku zlatí
řetízkové zvoní.
Skrývají se v kožky
kabátcova kraje,
jeho vraný komoň
nožkami jen hraje.
Zalamuje šíjí,
v černý kámen tepe,
že se pod kopyty
na sta hvězdic třepe.
Na sta hvězdic třepe
na sta jisker vznáší,
jak když v letní noci
světlušky se plaší.