Skip to content
1835–1923

II. O jak jsi krásna, budiž požehnána,

Adolf Heyduk

O jak jsi krásna, budiž požehnána, tvůj úsměv rtů, toť srdci sladká mana; jsi jarním krajem za teplého rána, jsi rosa byvší v kvítko sesypána,

jsi kapka krve do prstenu dána, jímž s nebem snouben svět, – o budiž požehnána.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.