Perun klesá v mracích
na příšerném oři.
Oř blýská očima,
řičí, straší mne.
Říj jeho rozléhá se krajem.
Pádí rozzuřen dál,
vzteká se,
lítí.
Mrská mi v tvář
zpěněnou hřivou
a dlouhým ohonem.
Skrývám se,
marně!
Perun hází po mně mlatem.
Nikde východu!
Klopím hlavu,
myslím na své milé.
Pod sosnou
dřevařovo dítě
důvěrně
hledí mně v oči,
dává mi ruku,
vede mne z lesa.
Bouře ustává,
slunce zasvítí,
ptactvo zpívá.
V mé duši píseň...